Archivní VadeMeCum

Farní obvod 1949: Bohosudov, Maršov, Soběchleby, Terezín, Unčín. Původně jesuitská residence a mariánský poutní kostel (ves se jmenovala Šejnov) z počátku 18. století. Šejnov sám patřil farou ke Krupce. Po zrušení jesuitského řádu 1773 byl kostel administrován okolními kněžími a po všeobecném zákazu poutí v r. 1782 se uvažovalo o zboření kostela, ale správce kostela Kinderman ( od r. 1779) - pozdější litoměřický biskup – docílil prohlášení kostela farním ( r. 1786). Téhož roku tedy zřízena v Šejnově lokálie, v r. 1798 proboštství. Po obnovení řádu se vrátili jesuité do Bohosudova r. 1853 a vedli biskupské gymnásium, které tam zřídil litoměřický biskup Hille – duchovní správu však nedostali. Již r. 1852 zrušil biskup Hille bohosudovské proboštství a zřídil faru i farní budovu. Jesuité vypomáhali v duchovní správě jen jako kaplani. Kostel zůstal farním, nikoliv klášterním (zpracováno podle inventáře archiválií kláštera jesuitů v Bohosudově, uloženého v SOA Litoměřice; zpracoval Fišer). Původní farní obvod r. 1786 tvořily obce: Šejnov, Soběchleby, Maršov a Terezín. V roce 1869 sem byl přifařen z Chabařovic Unčín – jeho starší matriky zůstaly v Chabařovicích ve společných matrikách pro chabařovickou farnost.